Děkuji ti, matko Země, za dary, které nám přinášíš na náš stůl…

Děkuji ti, Matko Země, za dary, které nám přinášíš na náš stůl. Děkuji za maso, které máme od kravičky, brambory z pole a zeleninku z naší zahrádky… tak nějak začíná pravidelně naše setkání u stolu než se pustíme do jídla.

Ještě, když oba naši kluci chodili do školky, tak měli projektový den na téma: Indiáni. Tenkrát si z toho dne odnesli spoustu pozitivních dojmů, ale co je naprosto nejvíc fascinovalo, bylo vyjádření vděku, za jídlo, které získáváme od naší Země a které můžeme sníst a díky tomu žít. Natolik se nám všem tato myšlenka líbila, že jsme ji začali pravidelně praktikovat u nás doma.

V křesťanských rodinách je (nebo spíše bývalo) vyjádření díků u stolu běžné… Ale v dnešní uspěchané době, v době, kdy jsme se od naší Země, dárce naší potravy, odloučili a kdy nakupujeme převážné množství potravin v hypermarketech, supermarketech nebo vlastně i v malých lokálních obchůdkách, jsme to napojení na zdroj naší potravy prostě přerušili…
I mě se to takto stalo.
Myslím, že jsem nikdy nebyla vedená k tomu, abych si uvědomovala, jaký dar to vlastně je, mít co jíst a mít přísun čisté pitné vody…Vlastně ani nevím, kdy přesně jsem si uvědomila, jaké zázraky se tu kolem nás dějí.

Dnes vím, jaký zázrak tu zažíváme.
Jsem opět napojená na matku Zemi a vděčná!

Dnes už žiju téměř osm let na venkově, daleko od mé rodné Prahy. Mám skleník, jahodový záhon i vyvýšený truhlíky na zeleninu. Miluju pozorovat, jak z maličkého semínka začíná růst rostlinka…třeba okurka…a ta se pak díky půdě, vodě a sluníčku dokáže tak rozrůst a plodit a plodit spousty a spousty okurek. Je to naprosto fascinující. Nebo třeba hrášek, z jedné kuličky sklidíme tolik lusků a v každém z nich je tolik nových kuliček hrášku.

Cokoliv máme na svém talíři, je darem matky Země.

Nic není z vesmíru… Došlo vám to někdy? Přemýšleli jste o tom někdy tímto způsobem? 🙂

A tak když kluci přišli s nápadem, že bychom mohli také začít u stolu děkovat za jídlo, souhlasila jsem a od té doby pravidelně vyjadřujeme svůj vděk za potravu, kterou budeme jíst.

Vždycky se dohodneme, kdo bude ten den nahlas za všechny děkovat.
Děti se  díky tomu mnohem víc dozvídají, co jedí, z čeho se jednotlivé pokrmy skládají, kde se pěstují, jak se zpracovávají…

Ale hlavně:

Všichni společně si uvědomujeme, že i to nejobyčejnější jídlo je velikánský dar!

… třeba jen taková obyčejně neobyčejná vajíčková pomazánka. 🙂 🙂