Ne nadarmo se říká: Vyčkej času jako husa klasu. Ale my na to vše tak často zapomínáme a chceme věci teď hned a bez čekání.
Před pár dny jsem obdivovala krásu a dokonalost květů na ovocných stromech. Ovocné stromy potřebují svůj čas a budou nám dávat svou úrodu. Při té příležitosti mi došlo, jak dokonalá je příroda kolem nás. Roční období se střídají automaticky a s nimi se mění vegetace i život zvířat. Vše živé se přizpůsobuje, vše probíhá automaticky, přirozeně a nenuceně. Trochu mi bylo smutno z toho, že lidstvo se této své přirozené vlastnosti zbavilo a nežije v souladu s přírodou a klimatem.
Dnes jsme byli na procházce a děti jezdili na polní cestě na kolech. Procházeli jsme kolem pole, na kterém nebylo vůbec nic…jen hlína. Vypadalo tak trochu jako měsíční krajina… Když jsem se podívala pozorněji z blízka, všimla jsem si, že ze země raší pravidelně stébla. A znovu mě napadla ta myšlenka jako před pár dny.
Málo koho z nás by napadlo, že už teď by mely být na ovocných stromech (v našich končinách) plody… málo koho by napadlo, že je čas na žně. Vše potřebuje čas. Stromy i pole budou potřebovat ještě hodně dní, vody, světla, tepla i péče než nám dají své plody.
A tento čas a péči potřebujeme i my, lidé.
Pokud se tedy rozhodnete zavádět změny do svého života, přistupujte i k sobě trpělivě a láskyplně. I vy potřebujete čas k proměně a zrání. Nebuďte na sebe příliš přísní. Radujte se z každého úspěchu a krůčku vaším vysněným směrem.
Jste součástí velkého celku a i vy potřebujete svůj čas.
Přeju vám hodně štěstí na vaší cestě, ať už kráčíte kamkoliv!
Vaše
Renata