Cesta ke stárnutí aneb 15 let bez barvy na vlasy

Už delší dobu se chystám napsat tenhle článek, ale stále jsem si na něj nebyla schopná najít dostatek klidu, času a možná i toho správného naladění…

Jenže zítra slavím narozeniny. Bude mi 40. A kdy jindy načasovat psaní o cestě k sobě, o tom, že jsem spokojená sama se sebou, se svým věkem a stárnutím než právě teď?!?
Tak se do toho s chutí pouštím…

Když si dnes dělám takové resumé svého dosavadního života a zamýšlím se nad tím, jestli jsem někdy byla nešťastná z toho, že stárnu, tak si uvědomuju, že vlastně vůbec nikdy. Nikdy mi nevadilo, že mi je víc a víc, že má pleť už není jako dětská, že mám sem tam nějakou vrásku a taky nějaký ten šedivý vlas…

Stárnutí vlastně vnímám celoživotně jako přirozený jev.

Už léta letoucí říkám, že každý den jsme o jeden den blíže smrti, jen nevíme, kdy přijde. Spousta lidí to fakt nemá ráda a snaží se mě při vyslovení takovéto myšlenky zastavit. Jenže přiznejme si tady mezi námi upřímně… Je to pravda! Neodvolatelná pravda. A i když ji nevyslovíme, tak bude pravdivá a platná.

Myslím si, že ten kdo není ochotný se smířit se svým stárnutím, tak ten má pocit, že mu život protéká mezi prsty a chtěl by ho zastavit a nebo aspoň zbrzdit. Má pocit, že si ještě neužil a neodžil, co měl. Chce získat více času. Zároveň jsem si za ta léta svého života 🙂 všimla, že lidi, který nechtěj stárnout se obvykle velice bojí smrti a nenávidí se o tomto tématu kdykoliv bavit. Je to pro ně naprosté tabu.

Já vnímám smrt jako nedílnou součást našeho života. Přicházíme (v našem těle) na tento svět a zase jednoho dne musíme odejít. Tak jako vykvete a odkvete kvítek, tak jako vyjde a zapadne sluníčko, tak jako jednoho dne vyhasne hvězda, tak i my v tom koloběhu máme jen omezený čas na to, být na této planetě a prožít tu ten svůj pozemský život.

Je moc zajímavé, že i řada velmi věřících lidí, který věří, že přijdou po smrti do nebe mají přesto ze smrti strach. Nevím, čím to je a nepřísluší mi to ani rozebírat ani o tom polemizovat….

Já se stárnutí a smrti nebojím. Vím že jednou budu muset umřít… Teď mám malé děti, o které se potřebuju postarat. Tak je pochopitelné, že mám pocit, že ještě není ten vhodný čas. Ale stárnutí mi nevadí…

Uvědomuju si, že dnes jsem jen o den starší než včera. A to přece není žádná tragédie!

Stárnutí je v mých očích nedílnou součástí našich životů a je přirozené ho přijímat.

Nepřestává mě udivovat, jak některé dámy stárnutí nesou těžce. V šedesáti chtějí vypadat na pětadvacet. Barví si vlasy, chodí na plastiky a oblékají se jak puberťačky. Na ulicích vídám tolik seniorek (i osumdesátnic), které mají obarvené vlasy na něco jako bordó, nahoře u hlavy odrosty, kde jsou vidět šedivé vlasy…

Nerozumím tomu. Opravdu tohle je krásné? Opravdu tímhle způsobem se dá omladit? Opravdu si nikdo nevšimne, že stárnou? Dělají to proto, aby oklamaly okolí nebo samy sebe?

Přiznám se vám, že jsem také v mládí experimentovala s nejrůznějšími barvami na vlasy. Hledala jsem sama sebe. Dokonce jsem jednoho času byla i blondýna. Byla to katastrofa… teda aspoň z dnešního úhlu pohledu. A největší legrace je, že jsem s blond vlasy měla od svých 19 let fotku v cestovním pasu… Deset let jsem s ním cestovala a pokaždé jsem si na pasovce vyslechla, že mi tmavé vlasy sluší mnohem víc.

Už je to opravdu strašně dávno, kdy jsem si naposledy obarvila vlasy. Už to bude brzy 15 let! Nevidím důvod, proč bych to měla dělat. Příroda nejlíp zařídí, abychom měly to co máme mít. Neříkám, že se nestříhám nebo že o sebe nepečuju, jen ze sebe nevytvářím někoho jiného…

Mám kolem sebe řadu žen, které mi na to konto říkají: „Jenže ty máš tak krásnou barvu vlasů. Kdybych měla taky takovou, tak bych je určitě nebarvila.“ Ale když se jich pak zeptám, jakou barvu teda mají, řeknou, že hnusnou a po delším vyptávání vždy odpoví, že vlastně neví, protože si už třeba 20 let v kuse jen barví vlasy…

Jak jsem psala na začátku tohoto článku… není to o barvě, je to o tom, snažit se být někým jiným.
Je to o tom, nebýt sama sebou!

Jak to máš ty?
Barvíš si vlasy? A pokud ano, tak proč?
Zkus si na tyto otázky sama odpovědět.
Poznej lépe sama sebe…
Najdi důvody a strachy, které tě provází tvým životem. Až když je objevíš, můžeš je rozpustit!

Možná se bojíš být „sama sebou,“protože pak jsi mnohem křehčí a zranitelnější. Možná ti někdy dávno někdo ublížil a řekl ti, že máš hnusné vlasy. Možná chceš vypadat mladší, protože se bojíš stárnutí… možná máš úplně jiné důvody.
Ale věř mi, nejkrásnější jsi tehdy, jsi-li SAMA SEBOU!

Žijeme na tomto světě, abychom si ten život užili. Každičký den tě posouvá dál, každá vráska a každý šedý vlásek je součástí tvé cesty. Jsi báječná! Tvým posláním je tu být, obohacovat tento svět o tvůj talent a stárnout.

Ať už souhlasíš nebo nesouhlasíš, budu moc ráda, když mi pošleš komentář…

S láskou
R.

Renata Vodehnalová
Učím lidi najít rovnováhu mezi fyzickým světem, ve kterém je spousta radostí ale i starostí, nedostatku i přebytku, shonu a konzumu a jejich vnitřním duševním životem – tak aby se jim žilo dobře a s lehkostí. Jsem žena, manželka skvělého muže, maminka tří dětí a nadšená studentka receptu na šťastný život. Více o Renatě se dozvíte zde. >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.