Mikuláš, anděl, čert a strach

Některé tradice často sahají hluboko do minulosti a mají své náboženské kořeny ale v průběhu let se nám jaksi vymkly z rukou… jednou takovou tradicí je svátek svatého Mikuláše.

Nechci zde dlouhosáhle rozebírat původ této tradice, proč se slaví apod. Důvod, proč píšu tento článek, je přivést vás k zamyšlení, jestli v té podobě, jak se slaví dnes je s vámi v souladu a jestli si jde ruku v ruce s vaší výchovou dětí.

Se mnou a mým přístupem k dětem totiž v souladu není… A proto si to u nás děláme po svém!

V následujících bodech tedy stručně vypíchnu, co se mi na současné tradici nelíbí:

✖️ Rodiče dovolují úplně cizím lidem, které neznají, aby soudili jejich děti.

✖️ Děti jsou nucené přednášet nějakou básničku nebo písničku před obecenstvem. Splnění tohoto úkolu je podmínkou pro odměnu v podobě výslužky?

✖️ Dětem je vyhrožováno, že pokud nebudou hodné a budou zlobit, tak si je čert odnese do pekla. (Do jakého pekla? Není snad největším peklem na zemi právě tato výhrůžka a strach z ní?)

✖️ Vyhrožováno je jen dětem a jsou nucený k poslušnosti ale dospěláci si mohou dělat, co chtějí.

✖️ Čert a hrozba vstupují dětem do bezpečí jejich domova.

✖️ Celá řada dětí si odnáší do dalšího života traumata a strachy, některé se začnou např. i ve školním věku počůrávat.

✖️ Většina Mikulášů a čertů do sebe klopí v jednotlivých domácnostech panáky alkoholu a u posledních dětí už se motají a sotva mluví.

A já se ptám: Mají tito cizí lidi právo vstupovat do bezpečných domovů a v nich vystavovat děti strachu? Mají právo hodnotit děti, které nikdy neviděli? Mají právo děti strašit a vyhrožovat jim peklem? Za mě nemají! To právo vstoupit, strašit a hodnotit jim ale udělují rodiče…

✖️ Někteří rodiče si čerty sice nezvou domů, ale chodí na organizované akce někam mimo domov. Na většině těchto akcí ale i tak probíhají recitace, souzení, hodnocení a vyhrožování. Princip je stále stejný… jen v jiném prostředí.

Možná jste se nad tím takto ještě nikdy nezamýšleli… možná jen následujete své rodiče… možná jste až do dneška měli pocit, že je to hezká tradice… možná jste rádi, že nemusíte dětem vyhrožovat vy, ale udělá to někdo vzdálený za vás… možná si říkáte, že jste to kdysi taky zvládli a neuškodilo vám to… možná si říkáte, že by bylo škoda o tuhle předvánoční tradici přijít…

A možná si teď říkáte: „A šlo by to udělat jinak?“

Ano, šlo! My už to roky děláme jinak a je nám v tom všem, rodičům i dětem, moc dobře!

A jak tedy vypadá svátek svatého Mikuláš u nás?

✔️ Domů nezveme žádného Mikuláše s čertem a andělem.

✔️ Naše děti nemusejí recitovat básničku a ani zazpívat písničku.

✔️ V ten den nemusejí plnit žádné jiné podmínky, není jim vyhrožováno ani nic vytýkáno. Jsou přijímány bez podmínek.

✔️ Před pár lety si samy děti vymysleli, že se samy převléknou do kostýmů. Kdysi se převlékali za Mikuláše, čerta a anděla (protože jsou 3 taky jim to vždy vycházelo…). Loni ale nejstarší Verunka zvolila kostým tajemného čaroděje. Jsem zvědavá, co vymyslí za pár dnů.

✔️ V podvečer si povídáme o tomto svátku a taky na ně čeká malá nadílka zavěšená na krbu. V pytlíčku mívají ovoce, oříšky, nějakou kvalitní čokoládku ale i malou brambůrku jako symbol, že je na čem pracovat a v čem se v mezilidských vztazích vyvíjet – ať už ve vztahu k dospělým tak i mezi sourozenci navzájem. Vysvětlujeme si, co se komu v této oblasti daří a co zatím nedaří…

✔️ Od pozdního odpoledne se snažíme nechodit nikde po venku, abychom nenarazily na převlečené agresivní čerty na ulicích.

✔️✔️✔️ Součástí našich oslav není vyhrožování, strašení, kladení jakýchkoliv podmínek pro přijetí a lásku!

Víte, myslím si, že výhrůžky a odvolávání se na zlé a vyšší moci jen podtrhuje nejistotu a nestabilitu uvnitř rodičů. Je to takový výkřik ze zoufalství, když si už neví rady.

Je v pořádku nastavovat hranice a učit děti žít ohleduplně v rodinně a dalších komunitách. Ale důležité je držet ty uzdy láskyplně přímo ve své moci a neohánět se jinými lidmi – od povídaček, že se pan průvodčí bude zlobit až po čerty, které si je odnesou do pekla.

A tak se zkuste dnes zamyslet, jak to máte doma vy. Jestli vám v tom je všem dobře a případně co by se dalo vylepšit.

Užijte si to!

PS: Ve článku „Proč k nám nechodí Ježíšek?! Je možné udržet kouzlo Vánoc bez této tradice?“ se také věnuju zamyšlení nad tím, jak přistupovat vědomě k tradicím a zároveň budovat láskyplné prostředí postavené na důvěře… Tak si ho určitě přečtěte.