Mít nebo být? Jasná a stručná otázka.

Bez zaváhání volím „BÝT“, jenže…lze vůbec „být“ a „ne-mít“?

Asi před rokem a půl mi jeden známý doporučil knížku od Ericha Fromma s názvem „Mít, nebo být?“ Název je to velmi provokativní a tak jsem se rozhodla si ji přečíst.

Netušila jsem, jak těžké ji bude sehnat. Známý, který mi ji doporučil, ji bohužel neměl. Knížka se nedala koupit, v mém okolí ji nenabízela žádná z knihoven, antikvariáty s nabídkami online ji měly v seznamu, ale všude byla vyprodaná.

V období, kdy už jsem byla zoufalá, tak jsem se zrovna potkala s mojí kamarádkou Káťou (se kterou se známe už z pískoviště 🙂 a tudíž vím, že se o tyto filozofické otázky zajímá) a ta ji doma opravdu měla…ještě založenou v krabici ze stěhování.

Po těžkém boji se ke knížce dostat začal druhý boj, knížku přečíst. 🙂

Tuto knížku totiž napsal původem německý psycholog, humanistický filosof a sociolog, Erich Fromm. Knihu bych spíše zařadila mezi vědecké práce než čtivé knihy o osobním rozvoji. 🙂 Kniha vznikla už v 70. letech minulého století a pokud se člověk pročte přes detailní teoretickou část k té analytické, tak ho opravdu mrazí.

Je neuvěřitelné, co vše ten člověk už v tehdejší době viděl, jakých hrozeb si byl vědomý a kam předpokládal, že společnost směřuje. V tehdejší době se zatím standardně nevyráběly pračky na prádlo, které vydrží jen pár let a nikdo už je nebude chtít opravovat a raději koupí novou, v té době ještě neexistovaly mobilní telefony ani sociální sítě…ale Erich Fromm v knize popisuje své vize, kam společnost míří a jakým marnivým směrem se vyvíjí.

Dnes, po více jak 40 letech, už víme, že se jeho hrůzostrašné vize naplnily.

Jeho návrhy na nutná opatření mi přišla idealistická a naivní. Knížka byla napsána jako vědecká práce. Nebylo jednoduché se jí prokousat a přesto mě velmi silně zasáhla.

Mít nebo být? Tato 3 jednoduchá slova se mnou hodně zahýbala.

Jak píšu v úvodu tohoto článku, automaticky se přikláním k „BÝT“, ale je to vlastně vůbec možné?

Je možné být a nemít?

Žít v našich končinách a nic nemít není tak zcela možné. Potřebujeme mít místo, kde se vyspíme, podnebí nám ani neumožňuje jen tak někde prostě přespat…každý máme v sobě zakódovaný pocit, že má nárok na vlastní postel. A ta postel by měla být součástí nějakého domova.

V našich klimatických podmínkách není možné, abychom chodili nazí, protože bychom v zimě mohli zmrznout a naše kultura by nám také nedovolila, abychom chodili nazí i když je venku teplo. Už dávno si každý neobhospodařuje své vlastní políčko a nechová zvířata pro vlastní potřebu…

Já osobně vycházím z toho, že něco opravdu musím vlastnit, abych vůbec mohla žít. Ale ve svých hlubokých úvahách věnuji pozornost tomu, co vše potřebuji mít a kdy stačí jen být.

Snažím se najít tu správnou rovnováhu.

Mezi mít a být je v řadě situací velmi tenký led. Když dva dělají totéž není to prostě totéž.

Například taková dovolená. Kam ji zařadit? Do které kolonky patří? Mít či být?

Každý to máme jinak. Pokud někdo má dlouhý seznam destinací, které chce navštívit a strategicky plánuje své cesty a na check listu si odškrtává kde všude byl, tak to s bytím asi zas tak moc společného mít nebude.

Nebo pokud někdo na dovolené neustále fotí vše kolem i sám sebe a sdílí fotografie na sociálních sítích, tak se snaží mít dobré fotky, loví zážitky a chce sklízet obdiv. Takovou dovolenou já osobně opět řadím do kategorie mít a ne být.

Ale pokud vyrazím do lesa, kráčím, prozpěvuji si, sbírám borůvky, lehnu si do trávy, poslouchám cvrlikot ptáků, pozoruji mraky, které se nad stromy ženou, vnímám vůni jehličí a cítím jak mi mravenci vlezli do bot a začíná mě pálit noha…tak to je opravdové bytí.

Nebo ležím na pláži, cítím prohřáty písek, zvlněné kopečky písku mě tlačí do zad, slunce mi prohřívá celé tělo, vnímám jak fouká, vlasy mě šimrají v obličeji, fouká prudčeji a písek mi vlétne do obličeje…i to je bytí.

Mám osobní zkušenost s tím, že dva lidé, kteří se nacházejí na témže místě a ve stejný okamžik mohou ten okamžik prožívat odlišně. Jeden sbírá zážitky a chce je mít a druhý si užívá přítomného okamžiku a zažívá pocit jaké to je být!

Je únor, zima a bez kabátu bych to venku prostě nezvládla. Můj kabát, který mě každý den venku hřeje, nosím už třetí sezónu. Díky němu mohu být venku a zažívat co zažívám. Ale potřebuji mít kabáty 3 a obměňovat je každý rok? Já NE.

Jak to máte vy? Obklopujete se větším množství hmotných věcí? Potřebujete vše co máte?

Já ještě stále mám víc než potřebuji. Ale den za dnem, krok za krokem se učím více být a méně mít!

Je to jen a jen na nás, jak budeme životem kráčet a jestli budeme sběrateli hmotných věcí a zážitků a nebo jestli si budeme vychutnávat života a prostě jen budeme, tady a teď.

Držím vám palce, ať najdete ve svém životě tu správnou rovnováhu.

Renata Vodehnalová
Učím lidi najít rovnováhu mezi fyzickým světem, ve kterém je spousta radostí ale i starostí, nedostatku i přebytku, shonu a konzumu a jejich vnitřním duševním životem – tak aby se jim žilo dobře a s lehkostí. Jsem žena, manželka skvělého muže, maminka tří dětí a nadšená studentka receptu na šťastný život. Více o Renatě se dozvíte zde. >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.