Proč k nám nechodí Ježíšek?! Je možné udržet kouzlo Vánoc bez této tradice?

Celé zástupy lidí mě odsuzují za to, že nedodržuju tradici a nepřesvědčovala jsem naše děti o tom, že dárky na Vánoce nosí Ježíšek. Všichni si totiž myslí, že jsem tím děti okradla o kouzlo Vánoc, ke kterému primárně patří štědrovečerní překvapení v podobě dárků, které se z čista jasna nějak objeví pod stromečkem.

Dobře znám svůj důvod, proč jsem se rozhodla věci dělat jinak a proč je to pro mě důležité. A nechám se překvapit, jestli mi to budou děti jednou vyčítat a taky jak se rozhodnou pojmout Vánoce oni, až budou jednou rodiči…

Vyrostla jsem v prostředí, kde děti nebyly považované za parťáky a kde lež byla přirozenou součástí života. Velmi mi to vadilo. A proto jsem se rozhodla to dělat jednou jako rodič jinak!

Dnes jako dospělé ženě mi ale dochází i celá řada dalších souvislostí a hrozeb. Lež generuje lež! Když dospělí dětem lžou, ať už se to týká i úplné banality nebo dobře míněné lži, tak nastavují dětem vzorec. Vzorec, že za určitých okolností se lhát smí, že lež je přípustná. A nemusím vám asi vysvětlovat, jaké to má dopady. Jednou se to obrátí proti rodičům a děti lžou svým rodičům.

Říkat pravdu ale není vždy jednoduché a pohodlné… Není jediná věc o které bych našim dětem lhala. Nepřesvědčuju je, že u zubaře to není nepříjemné, že nebudou ve stresu před vystoupením v divadle, že při odjezdu na tábor jim nebude smutno, že nikdy nemám strach, že na vše znám odpověď ani jim netvrdím, že mám ve všem pravdu…

S ohledem na jejich věk s nimi sdílím informace určitým způsobem… ale vždy pravdivě. Záleží mi na tom, aby mi moje děti mohly na 100 % věřit, aby ve mě mohly mít důvěru, aby nikdy nemusely zvažovat, jestli je náhodou netahám za nos.

Ruku v ruce s tím v nich buduju ale i kritické myšlení, nenutím je mít na vše stejný názor a brát má přesvědčení jako dogma. No a manžel ten je zas trénuje svým ohromným a specifickým smyslem pro humor, díky kterému jsou naučené být ve střehu a všechna tvrzení analyzovat…

Když někomu, jako mně, záleží na tom, říkat vždy „svou pravdu“ (záměrně píšu svou pravdu, protože pravda je většinou subjektivní záležitostí), tak si nemůže dovolit děti balamutit povídačkama o zoubkových vílách nebo Ježíškovi. To prostě nejde!

Ježíšek… teda spíš Ježíš… u nás rozhodně hraje v období Vánoc velkou roli. Povídáme si o významu těchto svátků, o jeho životě, o jeho vlivu na naši kulturu i na náboženství… Ježíš nás doprovází celým adventním obdobím a možná víc než většinu českých rodin. Jen dětem nevyprávíme, že je to nějaký mužíček, který přiletí a přinese jim dárky.

I tak si u nás děti od mala tradičně chystají dopis přání… jen se mu neříká dopis pro Ježíška. I tak po štědrovečerní večeři odcházíme z obýváku, zapalujeme na balkóně svíčku a čekáme na zazvonění zvonečku… I tak si všichni užíváme kouzlo Vánoc!

Možná jste o tom nikdy doma takto nepřemýšleli…
Tak to dnes zkuste!

Užijte si krásné pohádkové Vánoce s radostnými jiskřičkami v dětských očích.

PS: Další článek z zamyšlení, věnovaný vánoční tématice, jsem nedávno věnovala i svátku svatého Mikuláše, který si můžete přečíst tady >>> Mikuláš, anděl čert a strach <<<