Překročení komfortní zóny… stává se ze mě YouTuberka

Před rokem by mě ani nenapadlo, že se odvážím natáčet videa a půjdu veřejně s kůží na trh.

Ještě si vzpomínám na ten příšerný pocit, když jsem poprvé uslyšela svůj hlas při pohledu na displej a poprvé jsem měla možnost sledovat svojí vlastní artikulaci a gestikulaci. Byl to strašný pocit… a asi jste ho taky v menším rozsahu zažily při pohledu na videjko třeba z dovči.

Sen většiny dětí a teenagerů dnešní doby byl pro mě naprostou noční můrou!

Ale člověk míní a život mění…

Postupně jsem si začala uvědomovat, že v kratičkých videích na sociálních sítích nemůžu sdílet hlubší úvahy o životě. Uvědomila jsem si, že na sociálních sítích chtějí sledující krátká úderná videa, která trvají pár vteřin… a to se u zamýšlení o životě a jeho transformaci seriozně nedá.

Těch témat, která s vámi chci sdílet je tolik a každé si zaslouží svůj čas… ne jen ke sledování ale především k zamyšlení a vstřebání. A takové prostředí Facebook ani Instagram, kde pro vás už nějaký ten čas tvořím, svým charakterem neumožňuje.

Dělám tedy jeden mega velký krok do neznáma. Mísí se ve mně pocit radosti, nadšení, nervozity a strachu.

Ale věřím, že to bude stát za to!

PS: Mám natočená už první dvě videa a to první je naprosto logicky věnované zamyšlení o smyslu života. 🤍