Dnes ráno, když jsem vedla naše kluky do školy, tak proti mně šel tatínek a vedl dvě děti. Vedl je za ruku a promlouval ke svojí menší holčičce. Odhaduju, že chodí tak do 2. třídy. A říká jí: “Tohle je škola a sem chodit prostě musíš, ABYS V ŽIVOTĚ NĚCO DOKÁZALA. Koukni se na tatínka, jak je úspěšnej, kolik máme peněz a jak se máme dobře.”
Začátek rozhovoru ani konec jsem neslyšela. Můžu si vytvářet jen domněnky. Podle kontextu ale předpokládám, že se holčičce nechtělo do školy, a tak se jí tatínek snažil vysvětlit, že do školy musí.
Ale zarazilo mě to! Zarazilo mě, že neříkal, že do školy chodí proto, aby se něco naučila, aby se dozvěděla něco o světě, ve kterém žije. NE. On ji říkal, že chodí do školy, aby něco dokázala.
A já jsem o tom pak přemýšlela a došlo mi, kolik z nás tento vzorec v sobě nosí! Myslím, že většina. Kolika z nás totiž dospěláci vštěpovali do hlavy, ŽE MUSÍME DOKÁZAT SVOJI HODNOTU.
Já vám něco řeknu… TO JE ÚPLNEJ NESMYSL! Tohle nikomu neslouží!
A proto je zapotřebí tento VZOREC ROZPUSTIT.
Zavřít si oči a dovolit mu, aby se z nás vytratil jako pára nad hrncem. Dovolit mu odejít.
Hrozně se vám uleví.
Detailněji vysvětluji ve videu…
Tak to vyzkoušejte. A kdyby se to nedařilo, tak jsem tu a spolu to určitě zvládneme.
Renata