Na kontroverzní myšlenku, jestli by měl být pohřeb vážným a smutečním setkáním nebo pořádnou veselou party mě přivedl fakt, že mi před několika dny zemřela babička a minulý týden se konal pohřeb.
Už několik let jsem měla jasno, že všechny děti vezmu na první pohřeb, který se v naší rodině bude konat. Od malička je vedu k přijímání smrti jako součásti našich životů. Od malička jim vysvětluju, že není začátku bez konce, že žádné tělo není nesmrtelné a že je to tak v pořádku…
Přesto (a možná i proto) úmrtí mojí 90ti-leté babičky otevřelo intenzivně téma umírání a odcházení z tohoto světa u nás doma a přivedlo i mě osobně k neplánovanému a hlubokému zamyšlení.
Tento článek je čistě mým subjektivním úhlem pohledu a je ok, pokud to vnímáš jinak… Moc bych si ale přála, abys dočetla tento článek a udělala si až po jeho dočtení vlastní názor.
A co jsem si uvědomila?
Ve společnosti převládají tato přesvědčení:
S těmito přesvědčeními se neztotožňuju. Už před touto událostí jsem vnímala smrt a odcházení z tohoto života jinak. V posledních dnech jsem si ale ještě mnohem intenzivněji uvědomila svůj vlastní úhel pohledu. A neplánovaně jsem si vyjasnila, jaký by měl jednou být můj pohřeb.
Životní poselství zesnulého přežívá. Je ukryto v pozůstalých… v jejich návycích, tradicích, názorech a jejich srdcích.
Jak tedy vnímám smrt, loučení se zesnulým a sdílení informací ohledně umírání já osobně?
Už vím, jaký chci mít jednou pohřeb.
Škoda, že si tu party už moc neužiju…
Jaký bych si jednou přála pohřeb a proč?
Pokud se teď smrti bojíš, je dost pravděpodobné, že nemáš pocit, že žiješ svůj život naplno. Bojíš se přijít o příležitost, ještě tu něco odžít a taky si to tu užít.
Základem spokojeného života je vědět, co je pro mě osobně důležité, co mi dělá radost a na co mám zaměřit pozornost.
Není možné se jen životem hnát. Odškrtávat si splněné úkoly, které nám život servíruje aniž bychom se zastavili a ujasnili si, kterým směrem se chceme a potřebujeme vydat.
Většina lidí se životem žene,
nechává se unášet a plní úkoly, které jim okolní svět servíruje aniž by se zastavili a nejprv si vyjasnili, kam vlastně sami chtějí plout a co je pro ně osobně důležité.
Spousta lidí je zahlcená tolika „problémy“ a tolika úkoly, které je udržují stále busy, že nemají ani pomyšlení věnovat se obecným úvahám o smyslu života… natož úvahám o smyslu jejich vlastního života.
Ale to je špatně!
Přesně tam bychom totiž měli začít!
Prioritou číslo jedna v našem životě by mělo být to, že si uděláme čas a prostor na to, abychom si vyjasnili, co od života chceme.
Až když máme vše jasné, můžeme se rozběhnout a začít se „honit“ za úkoly. Za úkoly, které by měly ale vést k naplněnému životu podle našich osobních představ!
Pak se nemůže stát, že na smrtelné posteli budeme litovat, že jsme svůj život probendili… nebudeme litovat toho, co jsme neudělali a s kým jsme dostatečně nebyli.
A pokud nevíš, kde s tím dnes začít a jak si své osobní priority vyjasnit, tak ti s tím můžu pomoct. Vytvořila jsem totiž speciálně pro takový účel Menu SebeLÁSKY. Je to takový kratičký návod v PDF. Díky němu si uvědomíš, co je pro tebe v životě důležité a jak na tyto priority zaměřit pozornost.
Každý to máme jinak… A je to tak v pořádku!
Ale proto se nejedná o dogmatický a univerzální návod pro každého.
Menu SebeLÁSKY je návod na kratičké cvičení, ze kterého získáš naprosto unikátní výsledek, který je klíčem ke tvému šťastnému životu!
Stáhnout zdarma Menu SebeLÁSKY si můžeš <<< ZDE >>>
Budu moc ráda, když se se mnou v komentářích podělíš o svůj názor na tento článek. Budu moc ráda, když vyjádříš souhlas i nesouhlas. Budu moc ráda, když mi napíšeš, jak to vnímáš ty. Třeba mi otevřeš oči a nový úhel pohledu… Děkuju!
Užívej si vědomě života. Miř do sfér, kam tě srdce táhne a kde cítíš, že je tvé poslání. Hodně štěstí!
S láskou